Vánoční tradice
ROZKRAJOVÁNÍ JABLEK
U štědrovečerní večeře se při této věštbě určovalo, jak to bude se zdravím jednotlivých členů rodiny v nadcházejícím roce. Každý si rozkrojil svoje jablko. Pokud se po rozkrojení objevila hvězdička, znamenalo to, že dotyčný bude celý příští rok zdravý. Objevil-li se křížek, nevěstilo to nic dobrého.
Koledování a koledy
Také koledy navazují na zvyky běžné před vznikem křesťanství. Zpěv koled měl nahradit rituální zpěvy na počest boha Saturna - tak zvané saturnálie. Koledování samo se neomezuje jen na jeden večer; dobou koledování je celé období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů; nejčastěji se ovšem koledovalo na Štědrý den, na Štěpána ("…Koleda, koleda, Štěpáne…") a na Nový rok. Posláním koledníků bylo obejít se zpěvem a v průvodu všechny domy a v každém popřát do nového roku zdar v hospodářství i osobním životě. Koledníci, jejichž koledy byly považovány za dobrou věštbu, byli vítáni a obdarováváni.
Říká se, že označení koleda vzniklo z latinského slova Calendae, pod kterým byly označovány první lednové dny.
Církev ovšem koledníkům zazlívala přílišnou nevázanost, a také byla proti přestrojování koledníků a jejich maskování za zvířata. Proto byly lidové kolední obchůzky nahrazovány obchůzkami kněží. A tak jsou lidové koledy od 14. století nahrazovány církevními vánočními písněmi o narození Ježíše Krista.
Jmelí
Stále zelená cizopasná a rostlina bývala považována za posvátnou již za dob keltských druidů. Jmelí má mít kouzelné účinky; například jako ochrana proti ohni a zábrana v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Léčivé účinky jmelí uznává i "moderní věda". Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a roztahující cévy; proto je surovinou k výrobě léčiv proti arterioskleróze.
Podle legendy bylo jmelí kdysi stromem. Když byl z jeho dřeva zhotoven Kristův kříž, strom prý hanbou seschl a změnil se v rostlinu. Ta má Kristovo umučení vykoupit tak, že zahrne dobrem všechny, kdo pod ní projdou. Ovšem pozor - jmelí nosí štěstí jen tomu, kdo je jím obdarován!
Jmelí roste na jehličnatých i listnatých stromech. Druidy bylo jako magické ceněno jmelí dubové. Jen oni prý mohli jmelí z dubů zlatým srpem odsekávat a nechat padat na připravené plátno - odseknuté jmelí nesmělo padnout na zem. A tady nám pronikají i do dnešních zvyků pradávné pohanské oslavy - jako vzpomínka na sklizeň zlatým srpem se jmelí natírá na zlato.
Vánoční stromek
Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16. století katolickou církví považováno za pohanský zvyk a jako takové pronásledováno. Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na milost. Stále zelené větve jehličnanů se měly stát symbolem věčného života pravověrných křesťanů. Je zajímavé, že první stromky byly prý věšeny za špičku od stropu.
Historie vánočních stromků u nás není dlouhá. První stromeček se rozsvítil v Praze roku 1812 ve vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha. O třicet let později se již stromky prodávaly zcela běžně; lidé je nazývali Kristovy strůmky. V té době si rozvíjející se sklářství získalo nové a významné pole působnosti ve výrobě vánočních ozdob.
Betlém neboli jesličky
V roce 1223 postavil v italské Umbrii jáhen Giovanni Bernardone, později světec známý pod jménem František z Assisi, první jesličky. V poustevně v horské jeskyni postavil žlab, založil ho krmivem a přivedl k němu živého oslíka a vola. U jeslí pak jako u oltáře v noci sloužil štědrovečerní mši - první "půlnoční".
První český betlém představili veřejnosti jezuité v roce 1560 v kostele sv. Klimenta V Praze. Byly první nejen v Čechách, ale i v celé střední Evropě. Neví se, jak přesně vypadaly, ale podle dochovaných záznamů měly velký úspěch, takže se zvyk stavět jesličky brzy rozšířil.
Základní figurky jsou Ježíšek v jeslích, Marie a Josef, oslík a vůl, pastýři se stády oveček a postavy tří králů - mudrců z Východu. Betlémy bývají u nás zasazovány do krajiny podle místa vzniku. Stavění betlémů bývalo nejrozšířenějším vánočním zvykem až do 19. století, kdy se novým symbolem Vánoc stal vánoční stromek.